Bistro s gruzínským temperamentem

„Říkám kamarádům, co sem přijíždějí, že já se integruju jinak, a to srdcem, a radím jim, aby víc milovali a věřili lidem.“

Bistro, vyhlášené díky vynikajícím a nezaměnitelným polévkám a dalším specialitám hlavně gruzínské kuchyně, vzniklo v roce 2014. Je to prosperující rodinný podnik. V kuchyni bodré a upovídané Mananě Taidze, známé jako paní Mančo, pomáhá její syn Vasko, za provoz restaurace zodpovídá syn Nika a interiér zdobí obrazy manžela paní Mančo, akademického malíře. Přestože se bistro specializuje hlavně na polévky, které se neustále obměňují, můžete zde ochutnat i chačapuri, tradiční gruzínskou placku plněnou sýrem nebo chinkali, taštičky z těsta plněné masem. Z polévek doporučujeme ochutnat charčo, gulášovou polévku s hovězím nebo kuřecím masem a vlašskými ořechy a také kuřecí s estragonem, což je vlastní kulinářská invence paní Mančo. „To byla moje první polévka, kterou jsem vymyslela. Vždycky jsem to takhle vařila pro děti. U nás v Gruzii se hodně používají bylinky: koriandr, kopr a hlavně estragon, který má antibakteriální a antivirové účinky.“ Mezi další pokrmy, které už jsou přizpůsobené české klientele, patří chlebíčky s pastou ze špenátu a lilku.

Celá rodina pochází z Gruzie, z Tbilisi. Jako první emigroval manžel s dětmi, pak za nimi přijela i paní Manana. V neziskové organizaci Berkat (dnes Inbáze) se v roce 2006 zapojila do projektu Ethnocatering, kde pracovala jako šéfkuchařka pět let. Odtud odešla pracovat do polévkárny, kterou otevřeli její čeští kamarádi a po obdržení trvalého pobytu si otevřela vlastní podnik – Polévkárna paní Mančo. V Gruzii byla paní Manana inženýrkou chemie a pracovala v laboratoři, ale jak sama říká, každá žena v Gruzii umí vařit, protože musí vařit pro rodinu. V Čechách se cítí jako doma, má tady spoustu českých kamarádů. Češi jsou podle ní moc klidní, neuškodilo by jim, kdyby byli trochu temperamentnější.

Mančo: „Měli by víc podnikat, jsou málo ambiciózní. Myslím tím obyčejné lidi, mají strach, nerozjíždějí vlastní byznys, říkají, že ve čtyřiceti už je člověk moc starý na to, aby s něčím začínal. Potřebují víc energie. Říkám, že jim chybí vápník. Jedí málo tvarohu a sýra.“

ICP: „A jaký si myslíte, že je vztah Čechů k cizincům?“

Mančo: „Já vždycky říkám, že jaký jsi člověk, takové máš kolem sebe lidi. Hodně lidí mi říká, že Češi jsou takoví a makoví, ale já jsem kolem sebe měla vždycky jenom dobré lidi. Myslím, že si to člověk nese v sobě. Říkám kamarádům, co sem přijíždějí, že já se integruju jinak, a to srdcem, a radím jim, aby víc milovali a věřili lidem.“

Salad Bowl of Prague

Průvodce po zajímavých místech souvisejících s migrací v Praze

Polévkárna paní Mančo

Polévkárna paní Mančo

Login