Šmak výživného streetfoodu

Myslím si, že člověk by měl být otevřený, aby potom žádné stereotypy bourat nemusel.

Malé rodinné bistro už druhým rokem nabízí na jedenáct druhů pelmení a varenyků se zakysanou smetanou a širokým výběrem omáček. Jednoduchý streetfoodový design si klade za cíl poukázat na mezinárodní charakter tradičních ruských a ukrajinských pokrmů. „V žádném případě jsme nechtěli podtrhovat, že by se jednalo o čistě ruské nebo ukrajinské jídlo. Podobné plněné taštičky najdeme v čínské, italské nebo gruzínské kuchyni. Chtěli jsme jenom upozornit na to, že to může být velmi pohodlná forma streetfoodu. Můžete to sníst u nás, vzít s sebou nebo koupit mražené na doma. Je to zcela plnohodnotné jídlo,“ říká majitel bistra Gleb. Nejen suroviny, ale i nápoje jsou v bio kvalitě výhradně z českých rodinných farem a podniků. Na své si přijdou vegetariáni i milovníci masa. Zjednodušeně se dá říct, že v tom je hlavní rozdíl mezi pelmeněmi a varenyky. Zatímco první pokrm si můžete dát s náplní z vepřového, hovězího, drůbežího či skopového masa, varenyky zde dostanete s náplní z bramborové kaše s cibulkou, houbami anebo v sladké verzi s ovocem. Podnik provozuje sympatický pár Gleb a Olga původem z Moskvy. Každou sobotu je také můžete potkat na farmářských trzích na „kulaťáku“ v Dejvicích. V gastro byznysu jsou úplnými nováčky, oba se původně zabývali uměním. Zajímalo nás, proč přesedlali na jídlo. „Po umění, které dělám já, tedy konceptuální umění a nonkonformismus, tady není úplně poptávka. To je spíš v Berlíně. Celkově je zájem o současné umění nízký, galerii bych tu neotvíral, to se nevyplatí. Raději budeme dělat nové věci,“ vysvětluje Gleb. Novou věcí bude větší podnik, který Gleb s Olgou budou sdílet s kamarády, co také dělají streetfood. Prostor se bude skládat z baru, kavárny a prostor pro různé soukromé akce. Takže se na ně můžete těšit v novém roce také na Jiřího z Poděbrad. Nezbytnou byrokracií kolem zahájení gastro podnikání hodnotí majitelé Pelmeňárny pozitivně. „Celkově je to transparentnější, nemusíte se ničeho bát, úředníci jsou přátelští.“

ICP: „A co zákazníci? Jak jim u vás chutná? Chodí k vám i Češi?

Gleb: „Chodí k nám Češi, Rusové a turisté. Lidé z okolních kanceláří. Jídlo si můžete také objednat s sebou. Přijeli k nám takhle kluci z Německa, někde se o nás dozvěděli. Asi dvacet lidí. My tak velké prostory nemáme, takže jsme se domluvili se známým, co má vedle vinárnu a šli si sednout k němu. Takže bych řekl, že většině to chutná. Asi jenom jednou jsme se setkali s negativní reakcí, kdy nám říkali, co jsme to tady nasadili za slova, že pelmeňárna je jako sviňárna. Ale to byl jeden případ.“

ICP: „Takže stereotypy ze strany Čechů nepociťujete, případně možná vy jste měli nějaké, když jste se sem stěhovali?“

Gleb: Myslím si, že člověk by měl být otevřený, aby potom žádné stereotypy bourat nemusel. Nejdůležitější je jazyk. Nepodporujeme některé naše rodáky, kteří se sem přestěhují a pošlou dítě do ruské školy. Vždyť z něj bude bílá vrána, když se nenaučí česky a neudělá si české kamarády. Samozřejmě, že je důležité, aby dítě nezapomnělo svojí mateřštinu, ale člověk se nesmí omezovat pouze tím. Je důležité respektovat místní většinovou společnost. Náš syn šel hned do české školky a teď už půjde na gympl.“

Salad Bowl of Prague

Průvodce po zajímavých místech souvisejících s migrací v Praze

Pelmeňárna

Pelmeňárna

Login