Dialog barev, chutí a temperamentů

„Náš hlavní cíl je Čechům ukázat, jaká je latinskoamerická kultura. Jací jsme.”

Latin Art Gallery založila česko-venezuelská umělkyně Katerína Bohač Linares před více než šesti lety. Hledala místo, kde by mohla vystavovat umělce z Latinské Ameriky, karibských ostrovů, ale také české umělce, kteří mají nějaký vztah k hispánské kultuře. Cílem tak bylo vytvořit jakýsi interkulturní dialog: prostřednictvím interakce seznámit českou veřejnost s latinskoamerickým uměním. Latin Art Gallery vystavuje současné umění včetně obrazů, fotografií, grafiky, soch, instalací a videoartu. Konalo se tu na čtyřicet výstav. Kromě latinsko-amerických autorů je zde zastoupeno i Rumunsko, Ukrajina, Rusko, Polsko, Španělsko aj. V galerii probíhají také kurzy malby, kresby, různé výtvarné workshopy, prohlídky, atd. V rámci vernisáží zde občas probíhají koncerty a podává se tradiční venezuelské či jiné latinsko-americké jídlo

ICP: „Jak vznikl nápad otevřít v Praze galerii?“

Katerína: „Ve Venezuele jsem studovala umění, hlavně keramiku. Když jsem před více než deseti lety přijela do Čech, začala jsem pořádat výstavy na univerzitě v Ostravě a Olomouci. V Ostravě jsem strávila tři roky, učila jsem tam španělštinu na univerzitě. Bylo to moc zajímavé. Pak jsem si řekla, že je třeba jít do Prahy a začít pracovat v galerii. Narazila jsem ale na to, že v galeriích chtěli vystavovat jenom české umělce. Nepomohlo mi ani to, že jsem napůl Češka a tatínek dal mně i sestře česká jména: Kateřina a Eliška. Tak jsem začala hledat prostory, kde bych mohla vystavovat. Nejdřív jsem sehnala prostory v Jesenici u Prahy, a potom jsem získala tento prostor od Prahy 1 v rámci projektu Kultura.“

ICP: „Co vás do České republiky, přivedlo?“

Katerína: “Stěhovala jsem se z politických důvodů, necítila jsem se dobře pod Chávezovým socialismem. A také kvůli tomu, že tatínek byl Čech a vždycky krásně mluvil o Praze. Chtěla jsem se do Prahy podívat a hlavně jsem se chtěla učit česky. Češtinu jsem se před odjezdem učila tři měsíce. Ve Venezuele jsme měli takové centrum, kde jsme se kromě češtiny také učili tancovat čardáš. Po příjezdu jsem absolvovala kurz češtiny pro krajany v Dobrušce na Rychnovsku.

ICP: “Je o latinskoamerické umění zájem ze strany Čechů? Chodí na výstavy k vám do galerie?”

Katerína: “Zájem určitě je, chodí ale spíš mix. Hodně lidí z naší komunity, expati, turisté, ale i naši čeští kamarádi. Přáli bychom si, aby více Čechů vědělo, že existujeme. Náš hlavní cíl je Čechům ukázat, jaká je latinskoamerická kultura. Jací jsme.”

ICP: “Jací jsou podle vás Češi?”

Katerína: “Češi jsou tiší, víc se otevírají až po dvou pivech. Lidé, kteří např. řídí tramvaj, jsou velmi nepříjemní. Policisté jsou super sympatičtí. Lidé je tady více respektují, já se třeba policistů ve Venezuele bojím. Češi jsou také pesimističtí a moc si nevěří. Chtěla bych tady vidět víc produktů z ČR. Je třeba začít už ve škole, víc si věřit, být kreativnější.”

Salad Bowl of Prague

Průvodce po zajímavých místech souvisejících s migrací v Praze

Latin Art Gallery

Latin Art Gallery

Login