VÁŠEŇ, CIT, SMÍCH A ĎÁBELSKÝ TEMPERAMENT

„Na Čecha se musí pomalu, aby ti věřil, a když ti věří, nesmíš ho zklamat.“

Pokud chcete okusit atmosféru Kuby, rozhodně zamiřte do tanečního klubu La Macumba. Tančí se tu takřka denně až do ranních hodin. O atmosféru se starají přední pražští dýdžejové latino hudby, kteří pouštějí hudbu ze stylového pultu v podobě přední půlky karosérie „kubánského“ veterána. V tomto klubu se tančí salsa, bachata, reggaeton, merengue, kizomba a další latinskoamerické tance. Kromě tanečního klubu funguje La Macumba také jako taneční škola. Pod vedením předních lektorů se zde pořádají kurzy salsy, bachaty, kizomby a cha-cha-cha. Jedním z vůbec prvních lektorů salsy v ČR je Mandy Valdés, rodilý Kubánec a majitel klubu La Macumba. Mandy žije v ČR 39 let, vlastně déle než na Kubě. Mnoho dnešních učitelů salsy jsou jeho bývalí žáci pro mnohé další byl a stále je (nejen) taneční inspirací. Mandy také hrál v řadě kubánských kapel na perkuse a dodnes občas v některých hostuje.

ICP: Co vlastně znamená La Macumba?

Mandy: Macumba znamená v latinskoamerickém světě něco jako šamanství nebo černá magie. Nejpopulárnější klub na Kubě se jmenoval „Macumba“. No a já jsem si vždycky chtěl otevřít klub s tímto názvem.

ICP: Jak se dostane Kubánec do Prahy a otevře si jeden z nejvyhlášenějších tanečních klubů?

Mandy: Můj příběh je takový, že jsem v roce 1981 přišel pracovat do továrny v Berouně. Bylo to v rámci spolupráce mezi tehdejším Československem a Kubou. Pracoval jsem v železárně u soustruhu. Tenkrát byla možnost cestovat, jezdilo se hlavně do Československa, Polska, Maďarska, NDR, SSSR. Měl jsem kamaráda, který cestoval a říkal, že Československo je super a byla to pravda. Už jsem v Čechách 39 let. Sice jsem se na Kubu na chvíli vrátil, ale zjistil jsem, že tam už nedokážu žít. Musel jsem být pořád ve střehu, dávat si pozor na to, co řeknu. Tak jsem se vrátil zpátky do Čech. To bylo v roce 1989. Začal jsem učit salsu, hrát v kapelách. Kuba mi pochopitelně stále chyběla, takže jsem se snažil a snažím se dodneška, vzít dobré věci od Kubánců a dobré věci od Čechů a spojit to.

ICP: Zajímalo by mě, když jste se vrátil těsně před sametovou revolucí, vnímal jste vlastně ten rok 1989?

Mandy: Velmi jsem to vnímal a bylo to krásné. Dokonce jsem si sám pro sebe říkal: „Tohle na Kubu v životě nepřijde“ – aby to bylo takový, tak jednoduchý.

ICP: Nedovedu si představit, jaké to pro vás muselo být žít a pracovat v Berouně, jak vás vnímali Češi? Musel to být docela kulturní šok?

Mandy: Tenkrát za komunismu tady bylo hodně Kubánců. Jenom v Berouně jich bylo 80, v Praze asi půl milionu. Češi se s námi tenkrát nechtěli moc kamarádit. Byli jsme na ně hrozně hlasití, to máme v povaze. Ubytovali nás na nejvzdálenější ubytovně, mimo město. My jsme pouštěli nahlas hudbu a tančili. Jediní, kdo se s námi chtěl kamarádit, byli Cikáni. Ale to my jsme měli od kubánské vlády zakázané. Jenže Češi nás moc nebrali. Trvalo to. Já jsem bydlel v Berouně v paneláku a tam mě soused celý rok vůbec nezdravil, až na Silvestra mi přišel popřát hodně štěstí.

ICP: Kubánec a Čech – v čem se lišíme?

Mandy: Na Čecha se musí pomalu, aby ti věřil, dostatečně věřil. Když ti věří, nesmíš zklamat. Češi jsou upřímnější a říkají věci do očí, na rovinu – to obdivuju. Vnímáte věci více z venku. Taky jsem se musel naučit další vlastnost Čechů a tou je dochvilnost. To my Kubánci takoví nejsme.

ICP: Napadá vás nějaká rada pro ty, kteří by chtěli začít podnikat, a z nějakého důvodu se zdráhají?

Mandy: Jako zásadní vidím motivaci, se kterou do toho jdu. Nejde to dělat jenom kvůli tomu, že zbohatnu, většinou nezbohatnu a pravděpodobně to ani nevyjde. Je potřeba dát to toho „corazón“ (srdce – pozn. aut.). Můžeš mít peníze a můžeš to dělat, ale pokud tam nedáš své Já – tak to přestane fungovat.

Salad Bowl of Prague

Průvodce po zajímavých místech souvisejících s migrací v Praze

LA MACUMBA

LA MACUMBA

Login